Každé ráno začínáme společnou snídaní s rodinou, kde si užíváme vzájemnou přítomnost, než se rozjede shon dne. Všichni se v klidu sejdeme u společného stolu, hodujeme, povídáme si a užíváme si chvíle pro sebe.
„Pamatuji si ten moment, kdy jsem stála v kuchyni mezi hromadou papírů a nádobím, telefon v jedné ruce, dítě křičící v pozadí… A já si říkala: Kdy naposledy jsem si skutečně vydechla? Občas jsem propadala pocitu, že žiji v několika paralelních světech – v tom pracovním, který na mě chrlí neustálé výzvy a termíny, a v rodinném, kde mám být tou klidnou a pečující mámou a k tomu si pokládám otázku kdy je čas na mě?
Tehdy jsem stála uprostřed všeho shonu, ale jako by se všechno najednou zpomalilo. Zatímco kolem mě běžela domácnost, děti mě volaly a pracovní telefon nepřestával vibrovat, cítila jsem se, jako bych se jediná zastavila. Dívala jsem se na to všechno kolem sebe a uvědomila si něco nečekaného: možná mě všichni a všechno nepotřebují až tolik, jak jsem si myslela. Ten, kdo mě teď opravdu potřebuje, jsem já sama.
V tom tichém momentu jsem si byla vědoma toho, že už to dál nemůžu ignorovat. Bylo načase udělat změnu – ne pro práci, rodinu nebo ostatní, ale pro sebe.
Tento okamžik se stal začátkem mé cesty k rovnováze, na které jsem vystavěla základy k tomu, jak z chaosu přejít k životu, který mi dává energii a radost.
Pocit, že mám v hlavě pomyslný seznam všech rolí, které mám/chci zvládnout – být profesionálkou, mámou, partnerkou, sestrou, přítelkyní. Každá role má své povinnosti a svá očekávání. Zatímco se snažím všem dostát, někde mezi těmi úkoly se ztrácím já.
Možná to taky znáte? Hlava plná povinností, seznamy úkolů, které si neustále přehráváte a opakujete v mysli, a přes to všechno vám večer dochází, že jste za celý den nevěnovaly ani pět minut tomu, co byste skutečně chtěly?
V této honbě za všemi rolemi a očekáváními často zapomínáme na jednu důležitou věc – že vše začíná u nás. Jak můžeme být oporou pro své blízké, když zanedbáváme samy sebe? Jak můžeme podporovat růst našeho okolí, pokud zůstáváme vyčerpané a bez energie? Když si nedáme prostor pro péči o sebe, ubíráme si energii, kterou bychom mohly věnovat těm, na kterých nám záleží.
Lítáte letadlem? Nebo jste alespoň jedenkrát letěly? Vždycky, než se vzletí do oblak, letuška nám sdělí bezpečnostní pokyny. U pokynů s kyslíkovou maskou je jedna důležitá věc. Vždy musíte nasadit masku sobě, až pak svému dítěti (nebo někomu blízkému) a proč? Protože když zemřete vy, pak už nikomu nepomůžete. A stejně tak je tomu i v běžném životě.
Umíte si představit spokojenou mámu, která je hladová? Nebo příjemnou milující partnerku, kterou její muž zanedbává? Vstřícnou a ochotnou kamarádku, na kterou ta druhá kašle a co je rok dlouhý se ji neozve? Je-li Vaše odpověď „ne“ a podobně, pak si jistě rozumíme.
Chvíle, kdy se zastavíme a podíváme na svůj život s odstupem, je zlomový. Uvědomíme si, že je v pořádku začít u sebe a přestat se cítit provinile za čas věnovaný vlastním potřebám. Tento krok je základem pro to, abychom dokázaly s láskou a energií dávat i ostatním.
Hledáte-li způsob, jak po náročném dni zklidnit mysl a připravit se na kvalitní spánek, zkuste můj večerní zápisník pro ženy – Usínáček. Pomůže vám uspořádat myšlenky a připravit se na nový den plný energie.
Zkuste si dnes najít pět minut jen pro sebe. A napište mi, jaký pocit vám to přineslo. Sdílení vašeho zážitku může inspirovat další ženy k tomu, aby začaly pečovat o sebe stejně jako vy.
Tak zase příště na počtenou,
s Láskou,