Od Averze ke kávičce

Po dvouleté pauze na rodičovské dovolené jsem se už nemohla dočkat na to, až začnu pracovat. Čas na rozdávání jsem teda neměla, těšila jsem se na to, že budu více užitečná, než jen v přebalování plenek. A taky až uvidím výsledky své práce hned. Jednotvárnost rodičovské dovolené mi přestal vyhovovat. Znáte to… trávník u sousedů je vždycky zelenější:-).

S dítětem jsem měla spousty prostoru pro přemýšlení o tom, jaké to v práci bude, co budu dělat a jedno vám řeknu. Šla jsem do ní s takovou energií a nábojem, že bych mohla skály lámat. Těšila jsem se na to, až se seznámím s novými kolegy a společně budeme táhnout za jeden provaz, budeme si rozumět, chodit na kafe a povídat. Taky jsem si představovala, jak pán, po kterém mám převzít jeho práci (Chystal se odejít do důchodu), bude zapálený pro to, předat své třicetileté dílo někomu, kdo má chuť a energii na jeho práci navázat a šířit dál jeho odkaz.

A najednou to bylo tady, den D, můj první den v práci. Věděla jsem v podstatě jen málo informací. Budu pracovat se starší paní a jejím dlouholetým kolegou, který za 2 měsíce odejde do důchodu. Zašla jsem jim koupit uvítací dary a čekala, kdy konečně přijdou do naší společné kanceláře. Nemohla jsem se dočkat. Ehmmm. Asi už tušíte, že jsem dost romantická duše, a má očekávání byla zcela naivní.

Místo sympatického dědečka připomínajícího Santu (takhle jsem si ho představovala), přišel nasupený pán s paní, kteří mi na můj pozdrav a úsměv od ucha k uchu odsekli. A vy jste jako kdo? Inu slušně jsem se představila, to dá rozum, to ale jejich postoj vůbec nezměnilo. Následoval výslech co už mám za sebou a co v jejich oboru umím. Mé odpovědi a následně častější odbíhání na wc, kde jsem si chodila pobrečet, náš vztah moc nestvrdilo.

Jejich reakce na mě byla ve zkratce asi taková, že vlastně vůbec nechápou co tam dělám a hlavně, jak mě mohl někdo na takovou pozici přijmout. Jim přece říkali, že přijde skvělý odborník s praxí v oboru a tu já tedy (podle jejich úhlu pohledu) rozhodně nemám. Zkusím vám ten postoj přiblížit na pečivu. Mám praxi se zaděláváním a pečením rohlíků 10 let a oni dělají housky, žitné, kváskové a už 35 let. Co já můžu o pekařině tak jako asi vědět, že ano?

Doma mě partner utěšoval, že to byl jen první den a já měla velké očekávání. Prostě jste si nesedli, říkal. Do týdne to určitě přejde… Nepřešlo.

Odejít, nebo zůstat … to je oč tu běží

A tak začal plynout můj čas v nepřátelském, toxickém prostředí. A jak myslíte, že to pokračovalo? Zůstala jsem, nebo jsem se otočila na patě a vydala se jiným směrem?

Asi vás moje reakce překvapí. Nejdřív jsem chtěla utéct. Tohle přeci nemám za potřebí… Když odejdu a uteču, kdo mi zaručí, že se to nebude nikde jinde opakovat? Nikdo… Jak dlouho si budu hledat novou práci? A zaplatí mi někdo za ní tolik jako tady? Práci potřebuji, nemůžu jít pryč aniž bych měla JISTOTU jiné, lepší práce…

Hodně jsem šla do svého nitra a rozhodla jsem se, že to s nimi zkusím. Napadlo mě začít u sebe. Otočit prst, který ukazoval na ně k sobě, ke svému srdci kam ukazujeme, když říkáme já. Změnit sebe, svůj postoj a třeba se to pak zlepší? A když ne, budu vědět, že jsem tomu dala šanci a pro nějaké co by kdyby nebude prostor.

Dostala jsem se na totální kariérní dno, já, týmový hráč, společenský člověk. Rozhlédla jsem se kolem sebe a zkusila si z té situace vzít to nejlepší.

Nemožné se stalo skutečností

Akcelerátor – Nová práce – AKA noví kolegové mi pomohli se nad svým životem a hodnotami pořádně zamyslet, stanovit si záměr, co opravdu chci a také mě to dotlačilo postupně absolvovat všechny kurzy RUŠky, až k tomu nejvyššímu, terapeutickému. Čištěním se moje pracovní prostředí naprosto změnilo. Tedy… nezměnilo se to prostředí, změnila jsem se já. Postupně jsem odstraňovala všechny bloky, to co mi na nich vadí, na práci vadí a ono to opravdu fungovalo!

Máte to taky tak, jako jsem to měla já? Nepříjemná kolegyně, toxické prostředí a vy nevíte kudy kam? Zkuste si přečíst pár tipů na to, jak vzít svůj život pěvně do svých rukou tady, nebo se objednejte a spolu se mnou můžete bloky, které vám to způsobují odstranit. Protože co nám vadí, to je náš problém:-).