Po skoro třech týdnech vánočního a silvestrovského obžerství mnoho lidí přijímá výzvu nového roku a dává si novoroční předsevzetí.
No jo, ale po 14 dnech je všemu ámen a lidé se vrací do svých původních kolejí. A po předsevzetí se zapráší, jako po teplých buchtách od babičky. Jak je to možné, vždyť moje vnitřní motivace je tak vysoká? Já to přeci doopravdy chci! Tak proč jsem to ZASE nezvládla? Říkám si…
Všude píšou, že zvládnu vše, když opravdu chci, a pak… po ani ne 3 týdnech konec, selhání. Co jsem tedy udělala špatně? Kde je chyba?
Řeknu Vám, jak to je. Jak to s těmi předsevzetími ve skutečnosti funguje. Vnitřní motivace na konci roku, respektive na jeho začátku, sice bývá poměrně vysoká, často však nebývá ta správná.
Jak jako správná? Co to mele? Motivace je přeci jen jedna, nebo ne?
Tento vtipně formulovaný citát odráží Twainův známý humor a schopnost trefně komentovat lidské slabosti a paradoxní chování. Mark Twain byl známý svou láskou k doutníkům a často se obracel k tématu kouření ve svých dílech a výrocích.
Správně tušíte, nepřestala jsem kouřit 1.1. I přes to mám pro vás tipy, které odvážlivcům, kteří si nový rok vybrali ke skončení návyku, mohou pomoci a nebo je můžou povzbudit:-).
Jak je tedy možné, že už více než 7 let nekouřím? Kdybych odečetla malé uklouznutí před těmi sedmi lety, bylo by to už dobrých 13 let. Jaké je to kouzlo?
Osobně jsem měla kouření spojené s pěknými situacemi, jako je kávička, drink s přáteli apod. Výhodou pro mě bylo zrušení kouření v restauracích a spousta nekuřáckých kamarádů. Bylo pro mne opravdu překvapení, že ten, kdo koho omezoval, jsem byla opravdu já sama sebe, protože 99% mých přátel nekouřilo, díky čemuž bylo mé odvykání o to snadnější. Nechodili kouřit oni, nechodila jsem já a navíc mě ani nestahovali k tomu, abych si dala – jedna přeci nevadí… Omyl – Vadí (viz bod 3).
Třetí bod se přiznám, propůjčila jsem si ho z knihy „Jak přestat kouřit“. A pro vážné zájemce o zbavení se tohoto závislostního zlozvyku ji doporučuji si přečíst.
Přiznám se, že první dny i měsíce pro mě byly těžké. Stačilo, abych se dostala do situace, se kterou jsem měla spojené kouření a příjemné emoce (například drink s přáteli), a náhle jsem byla na hraně pokušení. Ještě rok, možná dva po mé poslední cigaretě, jsem se přistihla, že při odéru cigarety pasivně nasávám (hlavně nenápadně) tu „vůni“. A jak se říká, jednou to přijde, přišlo to.
Dnes už nejen, že jsem nikotin free, zároveň na něj nemám chuť, ani pomyšlení, a to za žádných okolností. Jsem na sebe pyšná a vděčná sama sobě za to, že jsem tenhle milník zvládla. A věřím, že můj muž (nekuřák) i mé děti taky :-).
Dejte mi do komentáře, či zprávy, vědět, jak jste na tom vy? Podařilo se vám někdy dostat ze závislosti na čemkoliv? A jak jste to zvládli? Těším se na to a přeji vám krásný leden plný úspěchů.