Hoď si mincí, aneb jak náhoda odhaluje skryté přání duše

Pojď se mnou na chvíli na cestu do světa rozhodování, kde hlavní roli hraje naše dobrá stará mince.

Už se ti někdy stalo, že jsi před těžkým rozhodnutím prostě vzala minci a nechala osud rozhodnout místo tebe? „Panna“ znamená „Jdu do toho„, „Orel“ naopak „Ne, děkuji„. Takhle jednoduché to bylo vždycky, aspoň dokud jsem byla malá.

Ale co když věci nejsou tak černobílé, jak se na první pohled zdají? Co když náhoda a osud mají k našemu rozhodování blíž, než jsme si kdy mysleli?

Znáš ten pocit, kdy hod mincí rozhodne a ty se najednou cítíš trochu ztraceně? Jako když ti padne možnost, kterou sis tajně nepřála, a najednou máš pocit, že musíš jít proti své vůli. Ano, mince řekla „ano“, ale tvé srdce šeptá „ne“. Zní ti to povědomě?

Tady je ten kámen úrazu. Mince by měla být spíš jako ta nejlepší kamarádka, co ti pomůže odhalit, co opravdu chceš. Když stojíš před rozhodnutím a sáhneš po minci, pozoruj své pocity. Těšíš se, že padne orel, nebo děláš v duchu fandu panence? Jak se cítíš, když mince ukáže svůj verdikt? Pokud tě výsledek mince nenechává v klidu, možná ti právě prozradila, co si ve skutečnosti přeješ.

Mince není šéfka, co rozhoduje o tvém osudu. Je to spíš tvůj osobní poradce, co ti má pomoci posvítit si na to, co doopravdy chceš. Takže, když mince padne a ty cítíš vnitřní rozpor, ber to jako nápovědu. Rozhodni se podle toho, co ti přijde přirozené, ne podle toho, jak za tebe rozhodla náhoda. Přinese to do tvého života větší lehkost a radost.

Abych ti to přiblížila, nech mě ti vyprávět můj příběh z minulého týdne.

Když jsem jednou večer kojila a současně surfovala po internetu, narazila jsem na lákavou nabídku jednoho kurzu. Zněl skvěle a byl s božím lektorem, od kterého jsem chtěla jít na kurz už dlouho. Nojo, ale když jsem se podívala na cenu, zjistila jsem, že je to pěkně drahá záležitost. I když bych to zvládla z úspor, něco uvnitř mě váhalo.

Tak jsem si řekla, že to vyřeším po staru – sáhla jsem po papírcích, na jeden napsala „koupit“ a na druhý „ne“, zamíchala jsem je a nechala osud rozhodnout. Dvakrát po sobě jsem intuitivně vybrala „koupit“. Ale i přesto jsem se pořád cítila nerozhodně. Kurz jsem zaplatila a začala jeho cestu.

o dva dny později…

Když mi pak přišla nabídka vrátit peníze, protože kurz nebude v češtině, bylo to pro mě jako znamení. Jako umím sice anglicky, cítila jsem to hozené lano až z vesmíru, rozumíš mi jak to myslím:-). A v tom momentu mi došlo, že důležité není to, co rozhodnutí přinese, ale jak se s ním cítím.

Jaké je tedy poučení?

Poslouchej svůj vnitřní hlas a zdravý rozum, nestresuj se a zůstaň nohami pevně na zemi. A to je jedno z tajemství k štěstí.

Tak co říkáš, připravená pouštět se do rozhodování s větší důvěrou ve své pocity?

S láskou,